Gastrotémata - Rozhovor
Prodej zájezdů meziročně klesl asi o 15 procent
Cestovní ruch patří v posledních měsících k velmi sledovaným oborům. Dopady ekonomické krize, finanční problémy Řecka, jedné z nejvyhlášenějších turistických destinací, i komplikace způsobené výbuchem islandské sopky. To byla základní východiska pro rozhovor s Janem Papežem, místopředsedou Asociace cestovních kanceláří České republiky.
Pane místopředsedo, v jaké situaci je tedy cestovní ruch?
Cestovní ruch je podnikáním, které je na různé krizové situace zvyklé. Ve světě se pořád něco děje – udeří teroristé, nevychází ideálně počasí, jinde je ekonomická krize, někde někdo stávkuje… To nás nemůže úplně zaskočit. Jinou věcí bylo zastavení veškeré letecké dopravy v Evropě kvůli vybuchlé sopce.
Horší, než naše nepřipravenost, je ale pro cestovní ruch reakce laické veřejnosti na takové vnější vlivy. To se v poslední době projevuje mírným propadem zájmu. Prodej zájezdů v celém našem odvětví poklesl ve srovnání s loňským rokem přibližně o 15 procent. Neplatí to ale plošně a pro všechny cestovní kanceláře.
A co třeba ekonomické problémy Řecka? Je vidět, že by se turisté přesouvali do jiných destinací?
Turistika takhle nefunguje. Cestovní ruch je víc závislý na módě, než na tom, že by lidé pod vlivem nějakých mimořádných událostí přestali cestovat do jedné destinace a přesunuli se do jiné. Řecko je navíc specifické tím, že tam létají pravidelní klienti. To jsou většinou lidé, kteří tam létají deset, dvanáct, patnáct let, létají na stejná místa, mají své oblíbené hotely, restaurace… Tihle lidé zůstali naštěstí pro Řecko Řecku věrní.
Jestli tomu dobře rozumím, platí to i pro Čechy.
Ano. Předpokládáme, že přes všechna úskalí, kterými Řecko prochází, krize, stávky, nepokoje v Aténách, český klient zůstal Řecku věrný. Odhadujeme, že z loňských 400 tisíc českých návštěvníků Řecka bude letos 300 až 350 tisíc. Ti, kteří tam letos nepojedou, by tam nejeli tak jako tak. Vedou je k tomu především vlastní ekonomické důvody. Chci tím říct, že tito turisté neodletí do jiné destinace, ale zůstanou doma.
Čím si to vysvětlujete?
Podívejte, zástupci pravděpodobné budoucí vlády prohlásili, že jednou z prvních věcí, které udělají, bude propouštění ve státní správě. Takže lidé jsou opatrní a peníze, které měli našetřené na dovolenou, si raději šetří a čekají, co bude. To ovlivnilo turistiku mnohem víc než nepokoje v Řecku.
Které turistické destinace šly v poslední době nejvíc nahoru?
Určitě Turecko. Je to dáno tím, že Turecko v posledních letech zesílilo svůj marketing, vylepšilo infrastrukturou a prokázalo, že je schopné uspokojit i náročnější klientelu. Turecko tak spíš sebralo klienty Egyptu a Tunisku, než Řecku.
Dá se v posledních letech vysledovat v chování turistů nějaký trend?
Ve většinové turistice organizované cestovními kancelářemi je největší zájem stále o pobyty u moře. Určité trendy se projevují především u rodinných dovolených, které mění svůj charakter. Dorostla totiž generace rodičů, kteří jsou stále mladí a aktivní, je jim třeba kolem čtyřiceti let. Tím pádem jejich rodinná dovolená je mnohem aktivnější. Hledají dovolenou, na které je možné další vyžití – jízda na koni, jachting, cyklistika… To znamená dovolenou, která by kombinovala odpočinek u moře s nějakou další aktivitou. To je trend.
Jak to ovlivňuje narůstající nabídka domácích pobytů, navíc podporovaná kampaní českou centrálou cestovního ruchu?
To, že Czechtourism domácí dovolené podporuje a ukazuje lidem, že i v Česku je krásně, je naprosto v pořádku. Spousta z nás si vůbec neuvědomuje, co doma máme a jakým způsobem se regiony zlepšily. Mluvím teď zejména o službách pro turisty. Slabou stránkou domácího cestovního ruchu je stále ubytování v regionech.
Proč?
Turistika v regionech je strašně sezonní a sezona je příliš krátká. Banky proto nepůjčují provozovatelům na ubytovací zařízení, protože návratnost takových investic je dlouhá. Tím pádem chybí v regionech kvalita.
Samozřejmě, všude najdete pár příkladů, kde ta úroveň je dobrá. Obecně je to pořád slabší, než je standard a než stále častěji vyžaduje i český klient. Musíme vzít v úvahu, že Češi se
v posledních letech setkávají se stále rostoucím komfortem.
Dnes téměř vymizely dvouhvězdičkové hotely a stále víc klientů bydlí ve čtyřech hvězdičkách. Domácí cestovní ruch se tomu zatím nepřizpůsobil. Když se podíváte na kvalitu kempů nebo penzionů v Čechách a srovnáte to s kvalitou ubytování, se kterým se Češi setkají, když jedou na dovolenou do zahraničí, ať už třeba do blízkého Rakouska, nebo na letecké zájezdy, tak ta kvalita je prostě rozdílná.
Není to proto, že by ti provozovatelé nechtěli nabízet kvalitnější služby, nebo že by o vyšší standard ubytování nebyl zájem, ale banky jim nepůjčují peníze a sezona je příliš krátká. I tak tady ale trend tuzemské dovolené je. Je větší zájem o prodloužené víkendy, o týdenní pobyty specializované třeba na horskou turistiku, o cykloturistiku, agroturistiku apod.
Naši čtenáři jsou profesionálové především v gastronomii a hotelnictví. Na co by se měli soustředit, aby přilákali české zákazníky?
Já si myslím, že se udělalo opravdu hodně práce za poslední roky. Ten, kdo jen regiony kritizuje, tak nemá pravdu, protože lidé v regionech udělali obrovský kus práce. Obrovsky se rozšířila nabídka aktivit pro dovolenou v regionech, zlepšily se cyklostezky, služby na hradech, zámcích, služby pro vodáky… Každý region se snaží vychytat to nejlepší, co má, a cestovnímu ruchu to více přizpůsobit a nabídnout. Tam vidím opravdu hodně pozitivních věcí.
Druhá věc je gastronomie a hotelnictví, kde se nám mnohem víc promítá ta krátká sezonnost. Je strašně složité udržet kvalitní zaměstnance celoročně, když pro ně máte práci třeba jen na tři, čtyři, pět měsíců. Tam je ten zakopaný pes. Vy můžete investovat do svého vybavení, do vybavení pokojů, kuchyně a podobně, ale jestliže nebudete mít odpovídající personál, který odvede perfektní práci, máte smůlu. Tam si myslím, že je i velká chyba,. a není to chyba podnikatelů, ale naší legislativy, která brání snadnému zaměstnávání sezonních pracovníků, třeba i ze zahraničí.
Já vím, že jde o ochranu domácích pracovních sil. Ale ten smysl přece nemůže být za každou cenu zaměstnat místního člověka, nýbrž především přivést do dané lokality turisty, kteří tam budou čerpat i jiné služby a utratí tam peníze. Tím pádem se zvýší zaměstnanost v té lokalitě, i když bude v kuchyni třeba Turek nebo Číňan. Takže podle mého by se měly podnikatelům v téhle oblasti uvolnit ruce.
A v jiných odvětvích to jde?
Třeba v zemědělství, které si může najmout sezonní kombajnéry nebo sezonní střihače vlny, a nemusí s tím dělat takové věci, jako lidé v cestovním ruchu. Dneska, když si budete chtít například přivést thajského kuchaře do své vyhlášené kuchyně, tak projdete tak strašně složitou anabází, že tam raději zaměstnáte místního řidiče autobusu, než špičkového thajského kuchaře. Jenže tím změníte charakter toho zařízení. A to je právě ta velká chyba.
Který stát v Evropě nám v tom může být dobrým vzorem?
Výborným vzorem jsou sousední Rakušané, kteří mají mnohem volnější ruce. Stát tam přímo podporuje prodloužení turistické sezony. Vždyť se jen podívejte do pohraničí, kolik českých číšníků a kuchařů pracuje v rakouských penzionech. A jsou tam legálně, jsou tam sezonně a není s tím žádný problém.
Velmi se v tom zlepšují i Maďaři, tradičně dobří jsou Portugalci a Španělé, kteří mají dlouhé sezony. Někde se to snaží obrátit naopak, jako třeba na Sardinii, která chrání místní lidi. Ale na té turistice už to začíná být vidět.
Pane místopředsedo, děkuji za rozhovor.
Ptal se František Tlapák
12.07.2010