Kuchyně - Sezónní
Advent ve znamení tradic a tajuplných postav
S Vánocemi je spojena řada folklórních útvarů, jako jsou koledy, písně či mýty, pranostik a pověr. Předpovídala se budoucnost, protože štědrovečerní noci se připisovaly magické účinky. Není proto divu, že se Vánoce staly se námětem řady děl nejenom českých spisovatelů, básníků a malířů. Za všechny vzpomeňme například Karla Jaromíra Erbena a jeho Štědrý večer z proslulého cyklu Kytice a idealizované obrázky Vánoc na českém venkově Josefa Lady.
Vánocům předchází advent. Toto období začíná čtvrtou neděli před Štědrým večerem. V dřívějších dobách to byl čas pro přísný půst. V kostele se zpívají tzv. roráty neboli rosy nebeské.
Dalším významným předvánočním datem je 4. prosinec. Svátek má Barbora. Žádná dívka si v tento den nezapomene utrhnut třešňovou větvičku, aby pohlédla do budoucnosti a zjistila, kdy se vdá. V dřívějších dobách byl tento způsob věštění určen pouze pro svobodné ženy. Větvičku musely uříznout za soumraku, dát ji do vody a zalévat vlastními slinami. Když rozkvetla například šestý den, znamenalo to, že 6. měsíc následujícího roku bude pěkný. Nejdůležitější ze všeho bylo, jakým směrem se větvička natočila – odtud měl přijít ženich. Tento den se však nestal významným jen tak pro nic za nic. Barbora byla starověká mučednice z dob pronásledování křesťanů. Na venkově ztělesňoval svatou Barboru průvod žen v maskách a bílém hávu, bíle nalíčených, s rozpuštěnými vlasy, zelenými věnečky na hlavě, metličkou na vyplácení dětí, ale i ořechy a jablky k jejich obdarování.
Dalším známým datem, na které se těší především děti, je 6. prosinec - tedy svatý Mikuláš. Jeho postava je obestřena řadou tajemství. Pravda je, že tato postava je ve východních církvích nejdůležitějším světcem po Bohu a v Evropě je mu zasvěceno více než 850 kostelů. Svatý Mikuláš je patronem kupců, námořníků, ale paradoxně i trhoveckých zlodějů. Mikuláš skutečně žil, není to postava smyšlená. Podle legendy to byl biskup v Malé Asii, konkrétně v Myře, který zachraňoval lidi před hladem a dívky před nevěstincem. V roce 1087 jeho ostatky převezli pokřtění germánští Vikingové z Myry do italské Bari, kde se dodnes na jeho počest konají poutě. Mikulášská tradice vznikla až ve středověku – založili ji studenti, kteří v převleku chodili opilí po městě a nabízeli Mikulášovi Mikulášku. Později se k nim přidala i postava Smrtky a Anděla. Z měst se tyto průvody dostaly po třicetileté válce na venkov. Nadílka se na Mikuláše objevila až ve 14. století a konala se vždy den před světcovým svátkem.Tento zvyk se udržel až do dnešních dnů, takže 5. prosince večer jsou ulice měst zaplněny Mikuláši, čerty a anděly, kteří si svými pochůzkami většinou spravují finanční rozpočet.
Následujícího dne, tedy 7. prosince má svátek zapomenutý bláznivý Ambrož. V tento den pobíhala po vesnici postava v černé špičaté čepici a bílém hávu s koštětem v ruce a rozdávala u kostela pamlsky.
Další významnou, ale téměř zapomenutou postavou předvánočního období je Lucie. Slaví svátek 13. prosince a úsloví „Lucie noci upije“ pochází z doby před reformou kalendáře. Slavila se tehdy o deset dnů později – tedy v nejkratším dni v roce. V pohanských dobách bývala Lucie démonickou postavou slunovratu. Ženy v tento den nesměly příst. Lucky byly mlčenlivé ošklivé ženy, jejichž hrůzostrašnost podtrhovala maska ve tváři, bílý šat a nůž v ruce. Byly zlé a nikdy nerozdávaly dárky. Ometaly domy a příbytky husí peroutkou, aby je očistily. Křesťanská Lucie je naopak dobrou ochránkyní formanů, švadlen, cyklistů a automobilistů a je také ochránkyní zraku. Proto je zobrazována s dvojicí vyloupnutých očí na podnose.
Konečně jsou tady! Vánoce! První oslava Vánoc jako příchod Spasitele proběhla někdy kolem roku 800 n.l.. U nás nejstarší zpráva o nich pochází z období vlády Karla IV. Původ slova Vánoce se odvozuje od německého výrazu Weih-nachten.
A o Vánocích zase jindy…
(op)
06.12.2011